Japonské sochařství má bohatou historii, která trvá tisíciletí a odráží kulturní, náboženský a umělecký vývoj země. Od starověkého období Jomon a Yayoi až po současné avantgardní výtvory se japonské sochařství neustále vyvíjelo a zahrnovalo různé vlivy a techniky.
Starověké japonské sochařství: Období Jomon a Yayoi (10 000 př. nl – 300 n. l.)
Nejstarší formy japonského sochařství lze vysledovat až do období Jomon, které se vyznačuje výrobou hliněných figurek a nádob zdobených složitými geometrickými vzory a vzory. Tyto rané sochy byly vytvořeny pro rituální a praktické účely a předváděly umělecké cítění starověkých japonských komunit. Přechod do období Yayoi přinesl posun v sochařských stylech se zavedením bronzového odlévání a výrobou rafinovanějších a detailnějších soch, zejména zobrazujících lidské a zvířecí postavy. Vznik těchto sofistikovaných sochařských technik položil základ pro budoucí umělecké snahy v Japonsku.
Buddhistický vliv a období Asuka a Nara (538 – 794 n. l.)
Zavedení buddhismu do Japonska během období Asuka a Nara mělo hluboký dopad na vývoj japonského sochařství. Buddhistické sochy, včetně obrazů Buddhy, bódhisattvů a různých božstev, byly vytvořeny s vynikajícím řemeslným uměním, často s využitím materiálů, jako je bronz, dřevo a kámen. Tyto sochy byly příkladem spojení původních japonských uměleckých tradic se stylistickými vlivy z asijského kontinentu, což vedlo k rozvoji výrazně japonského přístupu k sochařské náboženské ikonografii.
Středověké Japonsko: Období Kamakura a Muromači (1185 – 1573 n. l.)
Období Kamakura a Muromachi byly svědky rozkvětu sochařského umění, zejména v oblasti buddhistického sochařství. Zejména vývoj