Neoplasticismus, také známý jako De Stijl, je nizozemské umělecké hnutí, které vzniklo na počátku 20. století. Byl založen na principech harmonie, jednoduchosti a univerzální krásy. Základní přesvědčení neoplasticismu je založeno na souboru estetických a filozofických principů, které způsobily revoluci v moderním umění. Pochopení těchto přesvědčení a jejich vztahu k De Stijl a dalším uměleckým hnutím je zásadní pro ocenění dopadu tohoto vlivného hnutí.
Historie neoplasticismu
Neoplasticismus založil holandský umělec Piet Mondrian v roce 1917. Mondrian se snažil vytvořit uměleckou formu, která by vyjadřovala univerzální harmonii a řád. Věřil, že prostřednictvím abstraktních, geometrických kompozic lze zachytit podstatu reality. Neoplasticismus byl také úzce spojen s hnutím De Stijl, jehož cílem bylo vytvořit nový umělecký a společenský řád prostřednictvím čisté abstrakce a jednoduchosti.
Základní přesvědčení neoplasticismu
Neoplasticismus je založen na několika základních přesvědčeních, včetně:
- Univerzální harmonie: Neoplasticismus se snažil vyjádřit univerzální harmonii, o níž Mondrian věřil, že ve světě existuje. Pomocí geometrických forem, primárních barev a nebarev (bílá, černá a šedá) se snažil vytvořit vizuální jazyk, který překračuje kulturní a národní hranice.
- Abstrakce: Neoplasticismus přijal abstrakci jako prostředek k destilaci podstaty reality do její nejčistší podoby. Redukcí forem na jejich nejzákladnější prvky Mondrian věřil, že může být odhalena základní harmonie vesmíru.
- Duchovní význam: Neoplasticismus byl hluboce ovlivněn Mondrianovým duchovním přesvědčením. Své umění viděl jako prostředek k předávání duchovních pravd a cestu k většímu porozumění. Rovnováha a harmonie ztělesněné v jeho skladbách měly navodit pocit klidu a vnitřního klidu.
Vztah k De Stijl
Neoplasticismus úzce souvisí s hnutím De Stijl, které založila skupina nizozemských umělců a architektů, včetně Thea van Doesburga a Gerrita Rietvelda. De Stijl se zaměřoval na revoluci v umění, architektuře a designu začleněním neoplastických principů. Obě hnutí kladla důraz na použití geometrických forem, základních barev a redukci prvků na jejich základní kvality. Snažili se vytvořit vizuální jazyk, který by mohl být univerzálně srozumitelný a oceněný.
Vliv na jiná umělecká hnutí
Neoplasticismus a De Stijl měly hluboký dopad na další umělecká hnutí, zejména na vývoj abstraktního umění a moderního designu. Důraz na geometrickou abstrakci a čisté formy ovlivnil umělce a designéry po celém světě. Odkaz neoplasticismu lze spatřovat v dílech umělců, jako jsou mimo jiné Kazimir Malevich, Wassily Kandinsky nebo škola Bauhaus.
Závěr
Neoplasticismus se svým základním přesvědčením o univerzální harmonii, abstrakci a duchovním významu dodnes inspiruje umělce a designéry. Jeho blízký vztah k hnutí De Stijl a jeho hluboký dopad na ostatní umělecká hnutí upevňují jeho místo jako stěžejní síla ve vývoji moderního umění a designu.