Parametrická architektura je přístup k návrhu, který využívá algoritmy a výpočetní nástroje k vytváření komplexních a dynamických architektonických forem.
V průběhu historie přispěly k rozvoji parametrické architektury různé vlivy, které utvářely její vývoj a dopad na oblast architektury.
Starověké vlivy:
Starověké civilizace, jako Řekové a Římané, položily základy parametrické architektury prostřednictvím zkoumání geometrických proporcí a matematických principů v architektonickém designu. Použití symetrie, proporcí a matematických konceptů v jejich architektonických dílech sloužilo jako předchůdci principů parametrického navrhování.
Období renesance a baroka:
Období renesance a baroka bylo svědkem oživení zájmu o geometrii, proporce a zdobení. Architekti a umělci, jako Leonardo da Vinci a Michelangelo, prozkoumali ve své práci matematické koncepty a geometrické formy, čímž vytvořili půdu pro integraci parametrických principů do architektonického designu.
Modernismus a výpočetní design:
Nástup modernismu a používání nástrojů počítačového designu ve 20. století způsobily revoluci v architektonické praxi. Architekti a designéři, včetně Le Corbusiera a Franka Lloyda Wrighta, ve svých dílech zkoumali geometrickou abstrakci a matematické formy, čímž položili základy pro integraci parametrického myšlení do architektury.
Digitální revoluce:
Digitální revoluce a pokrok v technologii významně ovlivnily parametrickou architekturu. Vznik softwaru pro počítačově podporované navrhování (CAD), nástrojů pro parametrické modelování a technik digitální výroby rozšířil možnosti vytváření složitých a inovativních architektonických forem.
Současný vliv:
V současné architektuře jsou principy parametrického designu široce přijímány, což umožňuje architektům prozkoumat nové formy, vzory a prostorové konfigurace, které byly dříve nedosažitelné. Vliv historického a moderního vývoje nadále formuje vývoj parametrické architektury, pohání inovace a posouvá hranice architektonického designu.