Historie divadla je složitě propojena s politickými a společenskými hnutími, protože ovlivnila vývoj herectví, divadelních stylů a společenského vnímání. Tento shluk se ponoří do významného dopadu těchto hnutí, od starověku až po moderní divadlo.
Starověké divadlo a politický vliv
Starořecké divadlo poskytuje pozoruhodný příklad spojení politiky a dramatu. Divadlo bylo často platformou pro řešení politických problémů a kritiku společenských norem. Spisovatelé jako Sofokles a Euripides svými hrami zpochybňovali vládnoucí třídu a zkoumali lidskou situaci v kontextu mocenských bojů a společenských hierarchií.
Renesance a síla divadla
V období renesance došlo k oživení klasického divadla a obnoveného zájmu o řecké a římské hry. Tato éra byla také svědkem vzniku mocných politických her, kdy dramatikové jako William Shakespeare používali jeviště jako prostředek k vyjádření politického prostředí té doby. Témata moci, vůdcovství, vzpoury a společenského řádu byla ústředním bodem mnoha Shakespearových děl, odrážejících bouřlivé politické klima té doby.
Vývoj politického divadla
Ve 20. století došlo k nárůstu politických divadelních hnutí, řízených společenskými a politickými otřesy po celém světě. Od avantgardních experimentů Bertolta Brechta po společensky uvědomělá díla Augusta Boala sloužilo divadlo jako platforma pro obhajobu politických změn a řešení naléhavých společenských problémů. Brechtův koncept